Nemůžu tomu uvěřit, že to je už 6 měsíců. Od prvního dne jsem zažila mnoho zážitků, poznala jsem mnoho nových tváří a objevila mnoho míst. V tomto blogu bych vám ráda řekla některé z mých zážitků, o zkušenostech s mojí hostitelskou rodinou, jak tady z mého pohledu funguje škola a jak to mám s angličtinou.
Půl roku v Kanadě: škola, aktivity, zážitky a angličtina
25. 3. 2025
Chtěla bych začít s mojí hostitelskou rodinou. Od posledního blogu, co jsem psala o odjezdu, příjezdu a prvním měsíci v Kanadě, se změnilo, že se nám host rodina zvětšila o jednoho člena a to o mojí host sestru Hyebin z Koreji, která k nám přišla na začátku ledna. Za těch šest měsíců jsem se s mojí hostitelskou rodinou neskutečně sblížila, bude hodně těžké se s nimi rozloučit. Velice ráda s nimi trávím čas.
Co se týče školy, tak jednou z největších odlišností oproti tomu, co máme v Česku je, že máme za jeden semestr pouze čtyři předměty. Školní den začíná tady v 9:00 a končí v 15:10. Každá hodina trvá 1 hodinu a 15 minut, což mi ze začátku přišlo hodně dlouhý, ale nakonec mi to vyhovuje, protože máme více času na látku. Například v angličtině, kterou mám druhý semestr, na začátku každé hodiny prvních 25 minut čteme knížku a až potom probíráme látku, kterou potřebujme. Na konci každého semestru je tady takzvaně zkouškový týden, kdy studenti mají rozvrh jejich zkoušek a jdou do školy pouze na 2 někdy 3 hodiny a potom mají volno. Zkoušky tu jsou většinou jenom z těch „důležitějších předmětů“ jako například matika, angličtina, přírodní vědy, dějepis atd. V mém případě jsem v prvním semestru měla zkoušku z matiky a ze science, na konci druhého semestru budu mít z angličtiny a z matiky.
Škola taky nabízí spoustu mezi školních aktivit, jako jsou sporty, nějaký kluby a školní kapely. Na začátku jsem se dostala do fotbalového týmu a potom, když fotbalová sezona skončila, to bylo někdy uprostřed října, tak jsem začala hrát basket. Basketbalová sezona trvala déle než fotbal a to nějaký 4 a půl měsíce. Měli jsme spoustu tréninků a zápasů dokonce i dva turnaje, kde jsme spali v hotelu. Vyhráli jsme regionální ligu a tím pádem jsme se dostali i do „provincials“, kde byly ty nejlepší týmy z Nového Skotska. Moc jsem si to užila a rozhodně to všem doporučuju, se zúčastnit školních sportů.
Za ten půlrok jsem zažila mnoho věcí. Vyzkoušela jsem si poprvé hrát hokej a bruslit na zamrzlém jezírku u mé host rodiny na zahradě. Poprvé jsem dojila krávy. S ostatními zahraničními studenty jsme šli snowshoeing a sáňkovat. A hlavně jsem si vyzkoušela, jak tady slaví svátky.
Jsem vážně překvapená, jak moc jsem se za těch šest měsíců zlepšila v angličtině. Pamatuju si, že na začátku jsem se trochu ztrácela a bála jsem se mluvit, ale tak po tom prvním měsíci jsem se už víc rozmluvila a potom to bylo už jen lepší a lepší.
Co se týče toho kulturního šoku a homesickness, tak ze začátku jsem bylo trochu homesick, ale to se hned po prvním měsíci zlepšilo, když jsem si tu začala zvykat, našla nové kamarády a hlavně, když jsem se sblížila s mojí host rodinou. Teď, když píši tento blog, tak se mi už moc nechce domů, ale na druhou stranu se těším, až všechny mé blízké znova uvidím.
