Tak můj pobyt v USA se už blíží ke konci, ani nevím, jak rychle to uběhlo, ale chtěl bych se s vámi o to podělit. Ohlédnu se postupně za mojí hostitelskou rodinou, školou, angličtinou, hokejem a kamarády.
Lukášovo ohlédnutí za semestrem v Minnesotě

Nejspíš bych začal s mojí host family. Je až neuvěřitelné, jak moc jsem se s nimi sblížil a jak je mám rád. Bude to těžké se rozloučit a to jsem si myslel, že to bude to nejmenší. V mojí rodině jsou 4 děti a samozřejmě táta a máma (já je tedy oslovuji jmény). Věk dětí je 8,9,12 a 14 let, takže je tu hodně živo. Myslím, že to byla dobrá volba mě spojit zrovna s touto rodinou.
Taky bych vám chtěl povědět něco o škole. Chodím do soukromé křesťanské školy, to je tady v Americe skoro každá, ale věřícím nejsem. Moje škola je velice dobrá, učivo je na vysoké úrovni a tak se musím více snažit. Kdybych měl přejít k předmětům, tak si můžete vybrat z hromady – od znakové řeči až po ekonomiku. Já jsem si vzal klasické předměty, aby se mi nějaké započítaly do mé školy v Česku. Ale taky jsem měl nějaké pro vyzkoušení. Jako studenti z jiné země máme navíc hodiny anglického jazyka a taky křesťanství, a u toho se můžeme zastavit. Nejdřív jsem si myslel, že mě učení o tom, jak vznikl svět a kolik je knih v bibli, nebude bavit, ale něco z toho, co jsme četli, dává smysl, že se to asi mohlo stát, a je zajímavé nad tím přemýšlet.
Třídy, a vlastně celá škola, je úplně jiná. Je neuvěřitelný, jak to mají udělané, aby se dětem do školy chodilo s radostí. Škola nabízí i spoustu mimoškolních aktivit, a to jako že mraky. Když sportujete, tak nesportujete za tým, ale za školu, takže na každém zápase je narvaná hala studentů, kteří vás podporují a fandí vám. To jsem nikdy nezažil.
Kdybychom se měli obrátit na hokej, tak ten je tady v Minnesotě velmi oblíbeným sportem. Jsem velmi rád, že jsem zrovna v tomhle státě. Tréninky máme každý den a posilovnu taky. Máme asi 4 nebo 5 trenérů a každý je zaměřený na něco jiného, takže dostáváte velice dobré rady. Musím říct, že jsem hodně zapadl do kolektivu v týmu, a toho si nesmírně cením. Taky tam jsem každý den. Kamarádi, které jsem si tam našel, tu budou navždy, už teď mi říkají, že jim budu chybět, a to říká i trenér . K hokeji také patří manažeři, což jsou vlastně holky ze stejné školy, které se samy přihlásí, a jezdí s týmem a dělají takové ty věci jako nalévání vody, natáčení celého zápasu, berou vám druhé hokejky atd…
Jestli jsem si někdy myslel, že angličtina bude problém třeba na tréninku nebo v šatně, tak to jsem se mýlil.. Je neuvěřitelné, jak jim rozumím a vůbec se už neptám, aby něco zopakovali nebo vysvětlili znovu – to jsem se hodně bál, protože jsem anglicky moc dobře neuměl…Jinak myslím, že jsem se tu naučil anglicky za 6 měsíců lépe než za 5 let v Česku.
Kulturní šok, tak jak všichni říkali, že ho zažili, tak já tedy ne. Nikdy jsem neměl krizi nebo tak něco – ano stýskalo se mi, ale ne tak hrozně. Takže kulturní šok u mě nebyl. Taky pomohlo asi, že moje rodina mě přijela navštívit. Moc jsme si to společně užili – prohlíželi jsme si město, podívali jsme se na NHL a NBA, takže to bylo fajn.
Kdybych to měl nějak shrnout tak musím říct, že jsem nesmírně rád za to, že jsem do toho šel a co jsem se tady naučil. Je to zážitek na celý život.