Moje maminka byla po střední škole na rok v USA, studovat, poznávat a učit se jazyk. Říkala mi, že to bylo prostě skvělé a že jí to hrozně moc dalo. Já jsem věděla, že jednou někam taky chci odjet. Jeden by řekl, že takhle odcestovat je lepší až na vysoké škole, ale já jsem se chtěla naučit jazyk co nejdřív, abych měla možnost jít právě na vysokou školu do zahraničí. Studovat jsem odjela na 5 měsíců, ale možnost byla i na celý školní rok. Proč jsem si zvolila půl rok? Protože moje škola nedává studentům možnost po roce udělat zkoušky, ale rovnou je pošle opakovat ročník. Když se vrátím po půl roce, mám možnost udělat zkoušky ze všech předmětů a můžu dál pokračovat ve studiu se svou třídou. Opakovat ročník mi přijde jako ztracený rok.
Největší zkušenost v mém životě, aneb první měsíc v Kanadě

Aby bylo možné vycestovat na půlrok, který začíná v září, je potřeba začít vše řešit na začátku kalendářního roku. My jsme pobyt začali řešit někdy na přelomu zimy a jara a bylo to poměrně stresující, protože jsme měli hodně papírování. Bylo potřeba vyplnit přihlášku, napsat motivační dopis, získat referenční dopis od učitele, potvrzení od lékaře spolu s výpisem absolvovaných očkování a mnoho dalšího. Každopádně jsme se tím prokousali a teď přeskočím do doby před odletem.
Před odletem
Týden před odletem začalo loučení s těmi nejbližšími a pomalu jsem si začala uvědomovat, že opravdu odjíždím. Nastalo nekonečné loučení s kamarády, odkládání povinností, rostoucí obavy a nejistota. Bylo to hodně těžké a myslím, že je důležité mluvit i o pocitech před odletem, protože slyšíte pořád jen o pocitech po příletu do nové země, o tzv. homesickness. Mimochodem, byla jsem přesvědčená, že se mi stýskat nebude, kvůli mému přesvědčení a odhodlání odjet.
Balení bylo komplikované. Počasí v Ottawě bylo v čase mého příletu letní, ale vím, že zimy jsou chladné, proto bylo potřeba zabalit letní i zimní oblečení. Hodně lidí si bralo dva kufry, ale já jsem si vzala jen jeden, některé věci si tady dokoupím a na cestu zpátky si koupím druhý kufr.
Let a Toronto
Nastal ten osudový den. Měla jsem respekt z letu, protože jsem nikdy sama neletěla, ale naštěstí jsem letěla ještě se třemi dalšími studenty. Potkali jsme se na letišti a všechno společně zvládli bez nějakých velkých komplikací. Přestupovali jsme ve Vídni a letěli do Toronta na orientační pobyt, kde jsme byli 3 dny.
Na letišti v Torontě mi ale přišel e-mail, kde stálo, že jsem byla kanadskými úřady náhodně vybrána na COVID testování. I když jsem se cítila zdravá, měla jsem obavy, nechtěla jsem strávit týden v karanténě na vlastní náklady v hotelu. Kanadská partnerská organizace mi pomohla s vyřízením všeho kolem testování. Výsledky testu (byla jsem negativní) dorazili za 3 dny, a to už jsem byla ve své hostitelské rodině. V případě, že by byl test pozitivní, karanténu bych strávila už v hostitelské rodině.
Hostitelská rodina
Moje hostitelská rodina je z Filipín a jsou moc fajn. Bydlím s hostitelskou mámou, tátou, bráchou (18), sestrou (26) a s jezevčíkem. Ten je opravdu něco i po měsíci, co s nimi bydlím, hrozně štěká a nic nepomáhá a není to zrovna příjemné. Bydlím ještě s jednou výměnnou studentkou z Japonska (16), ta zatím neumí moc anglicky, takže nemáme moc prostor pro navázaní bližšího kontaktu a pro nějakou komunikaci. S rodinou mám skvělý vztah, každý páteční večer spolu hrajeme karty. Přes víkendy spolu někam zajdeme, ať už nakupovat nebo na piknik. V Kanadě si mnoho lidí zakládá na společné večeři, včetně mé rodiny. V době večeře sdílíme své zážitky z celého dne. Rodina nám vaří jak asijská jídla, tak kanadská (ty se moc neliší od těch, které jím doma v Česku). Ochutnala jsem i některé filipínské pokrmy.
Příště vám povím něco více o mé škole a Ottawě jako takové a také mám pro vás připravené praktické tipy pro život výměnného studenta.