Můj exchange year trávím v malém městečku Kilgore. Asi 100 mil od Dallasu, Texas. Let jsem měla společně s Barčou (další studentkou, která se rozhodla vycestovat do USA s JustGo) naplánovaný na 3. 8. v 7:10 z letiště Václava Havla v Praze. To pro mne znamenalo budík na 3:30. Upřímně jsem byla poslední večer hodně nervózní a stále jsem přemýšlela, jestli mám zabaleno vše co potřebuji, a tak jsem toho moc nenaspala.
Na letiště jsme dorazili okolo 5h. Hned jsme se setkaly s Barčou a společně zamířily k odbavení zavazadel. Po odbavení už nás čekalo rozloučení s rodinou, které se neobešlo bez slz. V tu chvíli mi ale stále nedošlo, že je to všechno realita a že opravdu to, na co jsem tak dlouho čekala, probíhá právě teď.
Neletěla jsem letadlem poprvé, takže jsem věděla, jak všechno bude probíhat. Všechno šlo podle plánu a náš první let do Frankfurtu proběhl, jak měl. Na letišti ve Frankfurtu však nastaly první komplikace, jelikož letiště bylo opravdu několikanásobně větší než v Praze. S Barčou jsme ale táhly za jeden provaz a ptaly se na každém rohu na cestu, až jsme se dostaly tam, kam jsme měly. Na přepážce, kde jsme měly dostat další dvě letenky až do našich cílových letišť, jsme se dozvěděly, že naše letadlo má zpoždění. Pro mě to naštěstí neznamenalo žádné změny, ale Barče museli změnit poslední let, který by díky zpoždění nestihla.
Další půlhodinu jsme hledaly gate, ze kterého jsme odlétaly, a potom jsme se konečně šly najíst.
Dalších pár hodin, kdy jsme čekaly na náš let, nám pomalu začalo docházet, pro jak šílenou věc jako je opustit všechny na 10 měsíců a neslyšet nikoho promluvit česky, jsme se rozhodly. Každopádně jsme byly obě nadšené a natěšené, až dorazíme do našich nových domovů.
Oba další lety proběhly bez komplikací a do cílového letiště v Tyleru, jsem dorazila v 19:50 místního času. Zde na mě již čekala hostující rodina s welcome plakáty, které pro mě vytvořili. Můj první dojem bylo obrovské nadšení, že pro mě na letiště přijeli oba rodiče a dokonce i jeden syn hostujícího taťky s rodinou. Pamatuji si, že první kroky mě vedly k host mamce, se kterou jsem se hned objala. Následně jsme si udělali společnou fotku a čekali na zavazadlo.
Po tak dlouhé cestě jsem byla hodně unavená, a tak jsem toho moc nenamluvila. Stěží jsem odpověděla na jednoduché otázky a těšila se do postele😄. Když jsme okolo deváté dorazili domů, hostující rodiče mě během pár minut provedli domem a nechali mě vše vstřebat do druhého dne v mém pokoji. A tak jsem si vybalila pár základních věcí a šla s plnou hlavou spát.