Ten čas nastal. Poslední blog, který píši, a to také znamená, že můj rok v Kanadě je u konce. Nemůžu uvěřit, že to je deset měsíců, co jsem odletěla studovat do zahraničí - a připadá mi to jako včera. Poslední tři měsíce utekly nejrychleji z celého pobytu a byly plné aktivit. A teď, když píšu tento blog, mnohem více si uvědomuji, co všechno mi Kanada dala – nejen jazykově ale také osobně.
Závěrečná kapitola mého dobrodružství v Kanadě: poslední tři měsíce, aktivity, zážitky a loučení.

Škola, na kterou nezapomenu. Už máme po zkouškovém období. Psala jsem matematiku a angličtinu a stále nemůžu uvěřit, jak tento školní rok utekl. Chodit do školy v Kanadě mi bude určitě moc chybět a popravdě se trochu bojím, jak těžké bude zvyknout si zpátky na školu v Česku. Dokonce jsem si sedla i s několika učiteli, kteří se mě ptali na můj pobyt a jak například funguje škola v Česku. Jeden z nich mi začal říkat „Pasta“ – podle mého oblíbeného hokejového hráče Davida Pastrňáka. Také jsem opravdu vděčná, že jsem si vyzkoušela být součástí školních týmů. Na podzim jsem hrála fotbal, v zimě jsem se přidala k basketbalovému týmu a na jaře jsem se rozhodla vyzkoušet něco jiného než sporty – a to školní kapelu. Měli jsme několik koncertů a dokonce jsme hráli i na slavnostní „Graduation“ pro maturanty.
Jednou z nejtěžších věcí na celém pobytu bylo rozloučit se – hlavně s mojí hostitelskou rodinou, která se stala skutečnou druhou rodinou a mým druhým domovem. Je neuvěřitelné, jak se vztahy s host rodinou i s kamarády vyvíjely od samého začátku tady v Kanadě a jak moc mi teď chybí. S host rodinou jsme si vytvořili silné pouto, cestovali jsme spolu a byli tu vždy pro mě. Oni jsou taky jeden z důvodů, proč jsem si to tady tak moc užila. Loučení bylo hodně těžké a plné emocí a teď, když už jsem doma, tak na všechno vzpomínám a moc mi chybí.
Za poslední tři měsíce jsem stihla mnoho věcí. S mojí host rodinou jsme strávili týden v jiné provincii a to v Newfoundland. Projeli jsme různá města, jeli jsme na projížďku lodí, kde jsme viděli několik tisíc let staré ledovce a dokonce jsme si i vyzkoušeli zip line nad vodopádem. Mimo jiné jsem se zúčastnila různých školních i mimoškolních aktivit – třeba slavnostní předávání „non-academic awards“. Také koncertů nebo akcí s ostatními zahraničními studenty. „Prom“ i „Graduation“ byly nezapomenutelné.
Za těch deset měsíců jsem se rozhodně změnila. Nejen, že jsem načerpala spoustu nových zkušeností, ale jsem mnohem samostatnější a sebevědomější. Největší posunem pro mne byla angličtina, každodenní kontakt s jazykem mi dal více než jakákoliv výuka ve škole.
Kanada mi dala nový druhý domov – host rodinu a host sisters, nové přátele, zážitky, které si budu pomatovat napořád. Tuhle zkušenost bych doporučila každému, kdo nad ní přemýšlí.
Děkuji moc JustGo za všechnu pomoc. Obrovské díky patří i mým rodičům, kteří mě celou dobu podporovali, bez nich bych to nezvládla. A také velké díky patří mým host rodičům, jejich přátelům a sestrám.







