Nebudu kecat. Do psaní blogu se mi fakt nechtělo. Možná proto taky píšu “ohlédnutí za šesti měsíci”, a ne “první dojmy” jako všichni ostatní. Odkládal jsem to dlouho, ale řekl jsem si, že prokrastinaci nenechám zvítězit. Co když se teď někdo někde rozmýšlí, jestli chce studium v zahraničí absolvovat, a můj článek by mu pomohl se správně rozhodnout? Vzpomněl jsem si, jak moc mi čtení blogů ostatních studentů pomohlo se rozhoupat a jít do toho. 23. února k oslavě přesně šesti měsíců od mého dne odletu jsem se konečně odhodlal začít psát.
Ohlédnutí za 6 měsíci v Idaho, USA
7. 3. 2023
Teď, když na ten čas koukám v retrospektivě, všechno to uteklo hrozně rychle. Ale i přesto mám tolik zážitků, že kdybych vám to měl napsat všechno, vystačilo by to na celou knihu. Tak to jen rychle shrnu.
V půlce srpna jsem si, upřímně, už myslel, že se mi hostitelská rodina nenajde. Pomalu jsem se s tím smířil a začal si užívat prázdniny bez stresu. Jednoho dne k ránu mi volala mamka, že se mi našla rodina v Blackfootu v Idaho. Následující dny byly hodně chaotické, jelikož umístěnku jsem dostal 19.8. a školní rok v Blackfootu začíná 24.8. Dost narychlo jsem se se všemi rozloučil, vyřešili jsme s rodiči všechno co bylo potřeba a zabalil si. 23. srpna, po čtyřech dnech ode dne, kdy jsem dostal umístěnku, jsem brzy ráno odjížděl na letiště. Let byl vyčerpávající, ale po cca 26 hodinách jsem přistál v pořádku na letišti v Idaho Falls. Moje host fam na mě čekala u východu. Úžasní, milí a usměvaví rodiče a brácha, Jesse (16). V rodině mám také další čtyři sourozence: Amanda (21), Brad (23), Nathan (25) a Elise (28). Doma jsem ale jen já a Jesse.
Do mého nového domova jsme dorazili mezi 10 a 11 večer. Ani jsem si nevybalil. Musel jsem co nejdříve do postele a vyspat se před prvním dnem školy. Ve škole jsem si zvolil “classes” a ukázali mi co kde je. První týdny jsem zvládal bez problému, po pár dnech jsem se vzpamatoval z jet lagu a všechno se zdálo být perfektní. Začal jsem se seznamovat s lidmi a objevovat, co zábavného se tu v okolí dá dělat.
Zhruba po měsíci ale opadla ta počáteční “adrenaline rush” a začalo to být náročnější. Prošel jsem si pár těžkých období a spoustu menších “ups and downs”. Nějakou dobu mi trvalo se vzpamatovat a zvyknout si na vše, ale po zhruba dvou až třech měsících jsem si uvědomil, že už mě absolutně nic netrápí. Začal jsem si život užívat naplno. Ať už s kamarády nebo s rodinou jsem prožil nejlepší momenty v životě, poznal spoustu nových míst, věcí, lidí, spoustu jsem se naučil a spoustu jsem si uvědomil. Začal jsem hrát americký fotbal, poznal jak jednoduchá je střední v Americe, podíval se na krásná místa jak v Idahu, tak i v Utahu a na Puerto Ricu, kam jsme s rodinou letěli na dovolenou. Vyzkoušel jsem si jízdu na sněžném skútru a jeli jsme s kamarády lyžovat. Zajistil jsem si členství v posilovně a začal pravidelně cvičit. Zažil jsem také americké Vánoce s celou rodinou.
Od Nového roku čas ubývá ještě rychleji než dříve. Momentálně se vzpamatovávám z prvního týdne posledního trimestru a také z toho, že je to POSLEDNÍ trimestr. Čas vrátit se domů se blíží mílovými kroky a já se snažím si to co nejvíce užít.
