Tak pojďme postupně. Začnu se svými zkušenostmi o jazykové bariéře. Musím se přiznat, že jsem měla velkou výhodu, už když jsem sem přiletěla, a to byla má znalost angličtiny. Studiu anglického jazyka se věnuji už dlouho a velmi mě baví. Takže ještě před tímto dobrodružstvím jsem byla schopná se anglicky domluvit. To se ukázalo být opravdu užitečné. Ať již při cestě, nebo v průběhu prvního měsíce. Samozřejmě se mi stávalo i to, že jsem se zadrhávala, vypadlo mi slovíčko nebo jsem jen ztratila nit. To jsou věci, které se stávají všem, každý den. Dokonce i rodilým mluvčím! Takže se není za co stydět. A mohu vám potvrdit, že jsou všichni více než ochotni vám podat pomocnou ruku a buď větu dokončit za vás, nebo vám alespoň nadhazovat slovíčka.

Další komplikace a vlastně moje největší obava byl kulturní šok. Nejsem tu ještě tak dlouho, abych toto mohla pronést s naprostou jistotou, ale nemusíte se ho bát. Je dobré o kulturním šoku vědět a také je dobré se na něj nějakým způsobem připravit. Každému proti němu pomůže něco jiného, ale obecně platí pár věcí. Najděte si co nejvíce školních i mimoškolních aktivit. Zaměstnejte své myšlenky tak, abyste nemuseli každý den přemýšlet o tom, jak moc vám chybí rodiče, škola v České republice, či vaši kamarádi. Opravdu to funguje! Můj osobní tip je také udržovat co největší kontakt s vaší host family. I když třeba máte rozkoukaný seriál nebo rozpracovaný úkol, neodmítněte žádnou společnou aktivitu, výlet (i kdyby to byl jen výlet do supermarketu) či večeři. Tohle vám opět jen pomůže sblížit se s rodinou a také zaměstnat své vlastní myšlenky. Nezapomeňte také být všemu novému otevřeni! Použiji slova jednoho zahraničního studenta, která mi velmi pomohla pochopit celou situaci s hostitelskou rodinou a kulturními rozdíly: „Musíte být otevřeni všemu novému, nejedete do zahraniční s tím, abyste jejich kulturu či zvyklosti změnili, ale abyste je mohli poznat.“ 

Co se týče toho, zda mám nebo nemám ráda svou host family, tak jsou úplně super! Má host sister je stejně stará jako já a je velmi ochotná mi ve všem pomoci. Stačí mi jen, abych ji o pomoc s něčím, čemu nerozumím, požádala a ona mi to hned s radostí vysvětlí či mi pomůže! To samé platí pro mojí host mom, která mi vše ukazuje a vysvětluje. Dokonce jsme už spolu byly na dvou výletech! První byl s mou host sister a jejím bratrem na krásné molo na pláži (nechyběla také návštěva obchodu se sladkostmi :D) a druhý do krásného malého městečka Fort Langley.

A konečně se dostáváme ke škole. Jak jsem již zmiňovala ve svém předchozím blogu, chodím na Brookswood Secondary School. Ještě před svou cestou jsem si vybírala předměty, které bych chtěla mít co nejvíce. Svůj platný rozvrh jsem však dostala až na dvoudenním orientačním setkání zde v Kanadě. A měla jsem štěstí! Dostala jsem tři ze čtyř vybraných předmětů! Jako poslední čtvrtý předmět mi přidělili English Studies (anglistika). Dále jsem si vybrala chemii, právo a Social Justice (nauka o problémech moderní společnosti). Jo a zapomněla jsem zmínit dvě věci. První z nich je, že v Kanadě mají stejný systém jako v Americe, základní školy jsou od první třídy do sedmé třídy a střední od osmé do dvanácté, ve které maturují. Já jsem nastoupila do jejich jedenáctého ročníku (Grade 11). Jakožto předposlední ročník si mohu vybrat i předměty z nižšího či vyššího ročníku. Proto jsem mohla mít Právo a Social Justice, které jsou pouze v maturitním ročníku. Druhou zapomenutou věcí je fakt, že si mohu vybrat pouze čtyři předměty na jeden semestr. 

Prvních pár dní školy bylo pro mě velice náročných a zároveň super zajímavých! Nejvíce mě překvapil učitelský přístup k žákům. Jejich milá starost o naše dobré známky, a hlavně dobrou náladu a pracovní morálku byla velmi příjemná změna oproti našim ne vždy příjemným a chápajícím učitelům. Nutno však podotknout, že toto také neplatí o každém učiteli v Kanadě, jen o většině z mých čtyř učitelů. Čímž se dostávám k mé změně rozvrhu. 

Na začátku školního roku dostanete takový žlutý papírek, který vám umožní změnit si jeden předmět. Na změnu máte celý měsíc, a tak je lepší nejprve dát danému předmětu šanci, i když vás třeba v Česku nebaví. Kdo ví, možná vás překvapí! S tímto přesvědčením jsem šla na každou hodinu anglistiky. Naše paní učitelka vyučovala spíše výtvarnou výchovu něž angličtinu. To se pro mě dalo vydržet tak tři hodiny (jedna hodina v Kanadě trvá sedmdesát minut) a pak mi bylo jasné, že takhle to dále nezvládnu. Nechápejte mě špatně, miluji umění… ale z dálky, ne když ho mám sama tvořit. Takže jsem po týdnu anglistiky spěchala do kanceláří našich školních koordinátorů, kteří se o všechno ohledně mezinárodních studentů a školy starají. Změnit si předmět však není tak jednoduché, jak se zdá. Každá třída má kapacitu pouze pro daný počet studentů. Také velmi záleží na tom, jaký blok si chcete změnit. Kanadský rozvrh je rozdělen do čtyř bloků, A, B, C a D. Každý předmět, který máte, je pod jedním blokem. Každý den je rozvrh jinak uspořádán, a tak můžete v pondělí začínat blokem B a v úterý blokem C. Což značně komplikuje jakékoliv machinace s rozvrhem. Nám to s paní koordinátorkou trvalo snad půl hodiny, než se nám podařilo můj rozvrh nějak přeskládat. A tak jsem si anglistiku změnila na tělocvik. Na ten jsem šla velice skepticky, představující si náš český tělocvik. Ten kanadský mě ovšem velmi mile překvapil. Byla jsem vhozena do nového kolektivu holek i kluků různého věku, což se může zdát překvapivé, ale pro mě to však bylo skvělé. Velmi často totiž hrajeme týmové hry a skrz ně se mi podařilo najít mnoho přátel, kanadských i mezinárodních. Také jsem se zkoušela dostat do školního basketbalového týmu. To jsem ještě nevěděla, že tento tým je prakticky každoročním provinčním mistrem, takže jsem se po dvouhodinových velice intenzivních a únavných zkouškách celá propocená vracela domů s dobrým pocitem, že jsem to alespoň zkusila a dobře si zahrála.

Škola je také domovem mnoha studentských klubů, které jsou velmi přívětivé a otevřené všem, kteří by se chtěli zúčastnit jejich zasedání či aktivit. Já jsem si vybrala malinko netradiční přístup. Každý den chodím do školy brzo ráno a pomáhám ve Snídaňovém klubu zdarma připravovat snídaně pro studenty, kteří na ně ráno ve spěchu zapomněli. To mi velmi pomohlo získat další nové kamarády, ale hlavně mi to dalo cenné zkušenosti. Až se vrátím po půl roce zpět do České republiky a někdo se mě zeptá, co je má nejvtipnější vzpomínka, má odpověď bude krájení růžového ananasu! Ne opravdu, mám dokonce i přezdívku ve snídaňovém klubu, professional pineapple cutter :D. Každé ráno na mě čekají a nikdo si nedovolí začít krájet ananas, dokud nepřijedu já :D. Věřím, že vzpomínky jako tato se mnou zůstanou celý život.

Dalším z mých doporučení jsou určitě výlety organizované ať už agenturou, či školou. Zatím jsem byla na dvou a neskutečně jsem si to užila. Tolik nových míst, zkušeností a přátel za pouhých pár dní. Myslím, že se mé pocity snad ani nedají popsat slovy. Jednou velkou výhodou těchto výletů je pro mě to, že jsme měli poměrně hodně volného času prozkoumávat lokace sami. A tak jsme v Lynn Canyon Park našli nádherné scenérie jezer, vodopádů a stromoví a v hlavním městě Britské Kolumbie krásnou motýlí zahradu. V tomto hlavním městě jsem se také seznámila s jednou Tchaj-wankou, která nás vzala do čínské restaurace a pak na proslulý tchaj-wanský čaj. Takže nejen, že jsem měla ojedinělou možnost prozkoumat kanadskou kulturu, ale i kultury jiných zemí. To je za mě velké plus těchto výletů.

Nevím, co za nástrahy a dobrodružství mi přinesou další měsíce, ale už teď vím, že mé rozhodnutí letět do Kanady bylo to nejlepší, co jsem v životě udělala. Už teď jsem nesmírně vděčná svým rodičům a JustGo, že mi tuto cestu umožnili.