Formality jsme začali zařizovat v půlce května. Doporučuji však začít o dost dříve, bylo to hektické. Ještě týden před odletem nebylo nic jisté. Díky JustGo, ale všechno krásně vyšlo a já jsem mohla 21. srpna odletět. 

 Přiletěla deset dní před začátkem školy. Let proběhl bez problémů. Bydlím s rodinou, kterou jsem poznala před dvěma lety, když jsem tady byla přes letní prázdniny. Žiju se starším bráchou Gordonem (16), ségrou Lily (18), rodiči a dvěma pejsky. V domě jsme tři teenageři, což je změna (v Česku mám tři mladší ségry). Se všema jsem si neskutečně sedla. Rodinka má fajně ulítlý smysl pro humor. Pořád si tu s někým povídám. S Lily do noci kecáme o různých historkám a s Gordonem jezdím každý den do školy a ze školy a cesta autem tichá taky určitě není. Je to fajné. Čekám kdy nám dojdou témata konverzace, myslím a doufám, že nikdy. 

Moje škola má asi 1200 studentů, což je oproti mému gymplu celkem šok. Do školy chodím moc ráda. Učitelé jsou neskutečně milí a přátelští. Sarkasmu mají na rozdávání. Mám osm předmětů, čtyři v jeden den a čtyři druhý. Věděla jsem, že budu mít možnost výběru předmětů, ale nečekala jsem ho však tak velký. Vzala jsem si předměty, které bych neměla možnost mít v Česku a které byly volné. Po dvou měsících drží pozici nejlepšího předmětu práce se dřevem. 

 Po škole mám crosscountry tréninky. Tento sport většina jeho účastníků dělá kvůli lidem. Já nejsem výjimkou. Vytrvalostní běh není mou silnou stránkou. Lidi tady jsou úplně skvělí, coach je pohodář. Můžete běžet jak daleko chcete a nikdo po vás nebude křičet. Pokud si chcete udržet kondičku a moc se při tom nestresovat, tak tenhle sport určitě doporučuji. 

 Jsem tady šťastná a moc vděčná, že tady můžu být. Myslím, že už tady docela zapadám. V každém předmětu mám nějakého kamaráda. Na chodbě mě lidi zdraví. Kamarádi mých sourozenců jsou stejný typ lidí jako moji kamarádi v Česku, takže trávit s nimi čas je parádní. 

 Své zážitky také sdílím na svém blogu: 

https://pavlainusa.wordpress.com/